Extraligový víkend byl jako na houpačce. To, co začalo hororem při skládání týmu na víkendovou Extraligu juniorů, kdy jsme si poprvé v historii mohli zahrát první výkonnostní skupinu a pokračovalo dalšími „zásahy do živého“ v podobě zranění, se nakonec změnilo v klasickou českou pohádku s obvyklým, tedy šťastným koncem.

Takže pěkně po pořádku.

Po úspěchu v rozstřelu jsme se poctivě připravovali na první turnaj Extraligy juniorů, abychom neudělali ostudu a potvrdili, že výsledek z kvalifikace nebyl náhodný, ale že úroveň naší hry má stále stoupající tendenci. O to větší zděšení jsem prožíval v pátek, kdy po PCR testech nutných k účasti na turnaji začaly chodit „pozitivníˇ“ zprávy.Jeden, dva, tři, čtyři hráčské omluvenky, z toho 3 hráči základní sestavy a nebudeme si nalhávat hlavně naše smečařské duo Benda-Fabikovič, které je pro nás zásadní. Naštěstí po předchozí karanténě zvládl v pátek jeden trénink Ondra Roman, takže jsme neodjížděli bez nahrávače. Tým jsme doplnili o hráče, kteří se v nabité konkurenci s ohledem na nízký věk ovlivňující jejich výkonnost nedostanou na hřiště ani v Extralize kadetů. V sobotu ráno jsme tedy vyrazili do Kojetína a já v skrytu duše doufal, že všichni ukážou co v nich je, a neskončí to úplnou ostudou.

První zápas nás čekalo Velké Meziříčí, které v kvalifikaci vyhrálo svoji skupinu, porazilo v ní silný Liberec a naše spoluhráče z projektu z Green Volley Frýdek-Místek. I Velké Meziříčí nebylo kompletní a chyběla jim úderná síla v podobě Mikulenky na účku. My jsme nastupovali ve velmi improvizované sestavě, kdy na smeči musel hrát Ríša Struška (libero) a riskl jsem to s Kubou Krejčíčkem, byť mu stav jeho palce neumožňoval blokovat ani hrát prsty. Favorizovaná Velmez začala, jak jsme očekávali, a my pod tíhou všech událostí vypadali za stavu 8:1 na ručník. Za stavu 10 jsem měl již vybrány oba oddechové časy, ve kterých jsme vůbec neřešili hru, ale pouze nastavení kluků. Set jsme sice prohráli 25:22, ale už v jeho průběhu bylo vidět, že se kluci nastartovali a budou se rvát jako o život. Do druhého setu si tohle nastavení přenesli a předváděli to nejlepší co v nich je. Způsobem hry a nastavením jsme Velmez zaskočili a přebrali iniciativu v zápase. Náš výkon dále gradoval a ve třetím setu se nám podařilo dostat ze hřiště všechny soupeřovy opory. Nenechali jsme Velké Meziříčí nadechnout a zdemolovali jejich lavičku 8:25. Poslední čtvrtý set byl po návratu soupeřových opor volejbalově nejlepším setem, který jsme nakonec také zvládli a po zisku 3 bodů mi poprvé na mysli vytanula myšlenka na možné udržení.

Druhý zápas nás velmi rychle vrátil do reality. Příbram, která měla své nejlepší juniory na extraligovém zápase mužů se navenek jevila jako nejlehčí soupeř na turnaji. Bohužel se stalo přesně to, před čím jsme jako trenéři varovali, a kluci nezvládli přesně opačnou roli, tedy roli favoritů. To, že jsme mohli mít po sobotě klid, a že bychom si s oslabenou Příbramí mohli poradit, nás nakonec svázalo tak, že jsme zápas v tiebreaku prohráli. Na příbramských hráčích bylo vidět, že hrají stejně jako my v prvním zápase. Již v rozcvičení na zápas si poranil kotník Ríša Struška, a byť zranění nebylo úplně znemožňující hru, samozřejmě se na jeho výkonu projevilo. Po sobotě jsme tedy měli 4 body, přišli jsme o nejlepšího útočníka, a s obavami vyhlíželi neděli.

V neděli jsme měli jako prvního soupeře na řadě Brno, které mělo na svém kontě tři vítězství za 3 body a bylo jasným vítězem a nejlepším týmem na turnaji. My jsme pro jistotu udržení potřebovali získat ještě 2 body, ale v tomto zápase se to jevilo jako nemožné.Obzvláště pro to, že v průběhu prvního setu jsme díky dalšímu zvrtnutému kotníku přišli o Míšu Přibyla a v druhém setu také o Kvída, který nezastavitelně krvácel z nosu. V této chvíli jsme už byli nuceni hrát na dva nahrávače a na smeči se objevil Kuba Jonszta, ročník 2006. Brno hrálo od začátku v nejsilnější sestavě a chtělo nám vrátit porážku z domácí půdy v kvalifikaci. Většinou jsem k výkonu kluků kritický a hledám prostor pro zlepšení, ale tentokrát bych rád před nimi smekl. To, co předvedli, jak hráli, bojovali, fandili si, bylo balzámem na duši. Za stavu 2:1 a 23:21 pro nás, se schylovalo k opravdovému zázraku, ale i výsledek 2:3 pro Brno byl za dané situace neuvěřitelně cenný. Ostatní výsledky ve skupině nám nakonec daly jistotu setrvání už před posledním zápasem s Kojetínem.

Zápas s Kojetínem jsme odehráli se 7 statečnými, kteří zůstali zdraví a ani v něm jsme neudělali ostudu. Výsledek 3:0 byl pro kluky nespravedlivý, protože alespoň set jsme si zasloužili. Jsem přesvědčený, že díky tomuto víkendu si všichni uvědomili, že pokud trénují a pracují, nemusí se za to, co se naučili stydět a pevně doufám, že se to odrazí v jejich sebevědomí a chuti do další práce.

Michal Provazník