Oba dva týmy věděly, o co jim jde (tento tlak vytvořil výsledek zápasu mezi Příbramí a Lvy Praha, kdy Příbram jako jistý vítěz celého turnaje dala prostor mladým hráčům a podlehla Praze 3:0), což z mého pohledu je dobře, protože rozdíl mezi zápasy bez tlaku a pod tlakem je obrovský. Jak trenéři, tak hráči museli k tomuto zápasu přistoupit jako by to bylo finále, což se také stalo. Dle mého názoru byl zápas opravdovým vyvrcholením turnaje, emoce na hřišti, na lavičce i u střídajících hráčů byly obrovské, ale korektní a na hřišti se odehrál opravdový boj. Začali jsme výborně a do stavu 9:4 to vypadalo, že zopakujeme koncentrovaný výkon z rozstřelu. Brno opět hrálo na hraně rizika, ale tentokrát s menším počtem chyb a my jsme po několika zkažených příjmech začali být netrpěliví. Poměr sil se velice rychle změnil a navrch získávalo Brno. Velké množství chyb z naší strany, samozřejmě částečně vynucené tlakem soupeře rozhodly první set ve prospěch brněnského týmu. V druhém setu se naše hra zklidnila, konečně jsme správně vyřešili bodové míče a po zlepšení na servise jsme tento set ovládli zase my. Brno se ale nevzdalo a ve třetím setu nás doslova rozstřílelo servisem. Byl jsem zvědavý, zda to vydrží až do konce zápasu, protože pak bychom to měli opravdu těžké. Nehráli jsme špatně, byť umíme zahrát i lépe, ale často jde o to, co nám soupeř dovolí. Neustále jsme bojovali, nesložili hlavu a za neskutečné podpory hráčů z lavičky pořád dřeli o každý míč, a za stavu 7:13 ve čtvrtém setu to přišlo. První eso, podruhé blok, následná chyba na útoku Brňáků začali vývoj zápasu opět otáčet. Na stranu Brna se vkradla nervozita a nám narůstala ORLÍ křídla. Fantastické zákroky v poli, tvrdý servis a dobrá obrana na síti nás nejenom dotáhli ve skóre na soupeře, ale poslali i před něj. Skvělým týmovým výkonem jsme tak získali čtvrtý set pro sebe a tím pádem i druhé místo. V tiebreaku se projevilo to, že Brno muselo, a my už ne. Přesto, že jsme od začátku prohrávali (3:0), střídání stran proběhlo za stavu 8:5 pro Brno, stále jsme hráli uvolněně. Bod po bodu jsme stahovali a ve vyrovnané koncovce jsme nakonec slavili úspěch. 3:2 z horké brněnské půdy se počítá, a my si tak příště opět zahrajeme s těmi nejlepšími v první skupině.

Předchozí zápasy již tak dramatické nebyly, v prvním utkání jsme porazili Prahu 3:1, kdy kromě nezvládnuté koncovky jsme měli zápas pod kontrolou. Ve druhém utkání s Příbramí nám soupeř ukázal rozdíl mezi „mládežnickým“ a „dospělým“ volejbalem. Zjednodušeně vzato jsem si připadal, jako když hrajeme kadety. My tlačíme, máme převahu, diktujeme tempo hry, a i když soupeř odehraje určitou pasáž skvěle, ustojíme ji a počkáme si až jeho výkon zase poklesne. S Příbramí to bylo přesně naopak. Snažili jsme se tlačit již od servisu, ale Příbram nás výborně přehrávala a mladý Rosenbaum na nahrávce skvěle řídil hru. Dostali jsme lekci z efektivity a koncentrace. My jsme hráli v takových vlnách, kdy výborné pasáže střídaly ty slabší a těch Příbram vždy beze zbytku využila. Věřím, že nás to posune dále. Budeme pracovat na tom, aby byl náš výkon konstantní po celou dobu utkání.

Třetí zápas s Hradcem Králové, který byl v té chvíli již bez možnosti postupu jsme odehráli tak, jak bych si to představoval. Od začátku do konce jsme Hradec drželi pod tlakem. Ondra Roman skvěle dirigoval hru, a tak jsme si mohli vyzkoušet i kombinace, které kluky opravdu baví. Je vidět, že v týmu funguje chemie, všichni táhnou za jeden provaz a bojují jeden za druhého. Díky tomu mě práce s kluky opravdu baví.

Michal Provazník

hlavní trenér

Fotky naleznete zde.