​O víkendu jsme odehráli třetí kolo druhé části Extraligy juniorů. Pro toto kolo jsme získali pořadatelství a chtěli jsme dokázat, že v domácím prostředí můžeme hrát s každým. Ve skupině nás postupně mělo čekat derby s VK Ostrava (vedené reprezentačním trenérem Ivanem Pelikánem), dále Lvi Praha (historicky jeden z nejúspěšnějších mládežnických týmů ČR), Příbram (před turnajem vedoucí tým Extraligy juniorů) a nakonec Velké Meziříčí (další dlouholetý hegemon vychovávající reprezentanty pod vedením Petra Judy).

Hned na úvod nás čekalo derby o vládce Ostravy. Jako vždy k zápasům s VK Ostrava přistupujeme s pokorou, ale patřičně nahecovaní, abychom ukázali, že již do volejbalové špičky patříme také. Letos jsme již jedno derby zvládli úspěšně v rozřazovacím turnaji v Brně a díky výhře 3:1 jsme zahájili sezonu v 1. skupině, zatímco náš soupeř se do ní musel postupně probojovat. Také tentokrát jsme zápas odehráli velmi dobře takticky, ale hlavně zodpovědně ve všech činnostech a nedali jsme VK Ostrava žádnou šanci. Od stavu 8:7 v prvním setu, kdy jsme udělali první vícebodovou šňůru, nebylo v zápase co řešit. Dobře jsme bránili stěžejní útočníky soupeře - bratry Závodské a sami jsme útočili bez větších problémů. Výhra 3:0 tak byla prvním krokem k našemu cíli, kterým bylo setrvání v nejlepší skupině.

Následující zápas s pražskými Lvy, kteří si na nás po minulé prohře brousili zuby (tentokrát i s reprezentačním univerzálem Kollátorem), byl pro naše kluky výrazně těžší. Díky tomu, že z důvodu covidu nedorazilo družstvo Příbrami, došlo k posunu zápasů na dřívější čas a byli jsme na začátku lehce rozhození. Naštěstí jsme zvládli dramatickou koncovku prvního setu, a byť jsme druhý set prohráli, ve třetím a čtvrtém setu jsme se vrátili na vítěznou vlnu a zápas tak úspěšně zvládli. Dvě výhry za tři body spolu s tím, že v neděli nehrajeme s Příbramí, nám vlastně po sobotě zaručoval splnění cíle.

Střídání je jedním z důležitých aspektů práce trenéra a ve většině případů je to vynucený akt z důvodu snahy změny k lepšímu. Musím říct, že tato sezona je pro mě snová v tom, že máme obrovské množství zápasů, kde nestřídám proto, že musím, ale proto, že můžu bez ohledu na výsledek. Tohle byl případ i nedělního zápasu s Velkým Meziříčím, kdy nastoupila kompletně jiná sedmička hráčů. To, co kluci předvedli, mě znovu naplnilo pýchou a jsem na ně neskutečně hrdý. Nastoupili hráči, kteří se na hřiště nedostanou ani v Extralize kadetů a sehráli dvouhodinovou bitvu s jedním z adeptů na medaili v Extralize juniorů. Ukázali, že svojí prací na tréninku se posouvají mílovými kroky vpřed a nikdo by si neměl dovolit ani pomyslet na to, že jsou jen do počtu. Ani nedokážu říct, zda jsem měl lepší pocity po zápase s VK Ostrava, nebo s Velkým Meziříčím. V obou hráli jiní hráči a všem musím vyseknout poklonu za totální nasazení. Byť jsme prohráli 3:1, skupinu jsme vyhráli a poprvé v historii klubu a celého projektu se alespoň na chvíli budeme vyhřívat na 1.místě v soutěži.

Nebyl bych fér, kdybych se znovu nezmínil o rodičích našich hráčů, kteří znovu ukázali, že jejich spětí s klubem (projektem) a podpora jejich dětí ve volejbalové kariéře je naprosto výjimečná. To, co nám maminky (doufám, že někde nevaří tatínek, aby nebyl uražený) připravily za Lukulské hody, nemá dle mého obdoby. Snad už samozřejmostí (byť to tak nevnímáme) je jejich fanouškovská podpora při každém zápase. Věřím, že se jim svými výkony vždy odvděčíme a oni jsou po víkendu spokojeni alespoň tak, jako my.

Michal Provazník

Další fotografie z turnaje naleznete zde.