V prvním utkání jsme nastoupili proti domácím VK Ostrava. Oba týmy věděly, o co se hraje do tabulky. Atmosféra byla na úrovni městského derby a přítomnost mladých volejbalistek jen zvyšovala odhodlání. Nebo, že by si kluci za holkami navzájem chodili ? V prvním setu se s atmosférou lépe srovnávalo Blue Volley a kvalitní hrou středem byl set náš. V druhém setu se mění obraz hry a vítězí VK Ostrava. Třetí a čtvrtý set je jako z kopíráku a v obou rozhoduje koncovka, kdy jsou naši hráči přesnější i důslednější. Vyhráváme 3:1 a pro další čas jsme králové Ostravy. My jsme na hrušce a navíc klukům patří všechna dívčí srdce. Krásný výsledek derby.

Budějovice, náš druhý sobotní soupeř, od začátku dává jasně najevo, že po dvou porážkách to tentokrát bude jiné. My jsme statečně bojovali, ale nedotahovali jsme akce do bodů i kvůli skvělé soupeřově hře v poli. V prvním i druhém setu se však držíme a pokládáme se až za stavu kolem 20-cítky, kdy vlastními chybami přenecháváme vítězství soupeři. Třetí set je již spíše o povinnosti a soupeř si hlídá výsledek i s několika střídajícími hráči. My nejsme schopni pochopit a uskutečnit pokyn ,,blokuj digu“ a to se nám stává osudným. No a byli jsme z hrušky dole. Tak to v životě chodí a na volejbalovém hřišti také.

První nedělní zápas začínal v 9 hodin. Lvi Praha již v rozcvičení dávají jasně najevo, že do Ostravy nejeli jen na výlet. Na lavičce nás posiluje hlavní kouč a čekáme na zahájení. Nám to nějak nejde a jsme jako opaření. Opět nefunguje obrana do diagonály a s velmi nepřesným servisem a následnými chybami na příjmu se stáváme chvílemi figurkami na hřišti. V druhém setu to nevychází v koncovce, a tak je třetí set opět jako ten první. Tohle utkání nám opravdu nevyšlo. I ta hruška je o něco vyšší.

Poslední utkání znamená hru o vše. Vítěz zůstává a poražený na 90% padá. Oba týmy jak po hráčském, tak i trenérském obsazení, se dobře znají a čeká se tuhý boj. Na tribuně se šikují zástupy fanoušků a rodičů. Ti olomoučtí si kromě buchet přibalili i bubny a dávají o sobě vědět. První set je do poloviny vyrovnaný, ale šňůrou vlastních chyb začíná Olomouc tahat za kratší konec a my vedeme 1:0. Na palubě se tančí a my vyhlížíme další set. Najednou je tady jiná Olomouc - bez chyb, tvrdá v útoku a bojující. My se dostáváme pod tlak a set je ztracený. Než se rozkoukáme tak i další set je pryč. Na palubě se již netančí. My mezi sebou prohazujeme smečaře a střádáme plány na obrat. Hned v úvodu čtvrtého setu předvádí Ondra Poštulka parádní práci v poli a zdvihá morálku. Michal Provazník sám na lavičce provádí mexickou vlnu. Ještě chvíli to trvá, ale zase to jde. Chytá se nám Jettys (Kuba Jetmar) na účku a blokaři Filda (Filip Častečka) s Tadeášem (Plewa) se opět prosazují rychlou hrou. Do toho benjamínek Hrnča (Honza Hrnčárek) vystřihne parádní sérii na podání a set je jasně náš. Na palubě je již opět veselo a čeká se na rozuzlení. Pátý set je z obou stran ustrašený a do 8 bodů i vyrovnaný. Po změně stran však přichází naše chvíle. Štěpán (Míček) na liberu si asi to nejlepší co umí nechal na tuto chvíli a předvádí v poli neskutečné zákroky, ke kterým se přidávají i další hráči. Michal vytvořil již nejméně čtvrtou mexickou vlnu a nám všem svítí oči. Hala mlčí a všichni jen zírají co to neskutečného předvádíme. Najednou vedeme 14:11 a jdeme si pro poslední bod. Soupeř si bere oddych a my odpovídáme zkaženým podáním. Nevím, jestli je vůbec tolik sprostých slov ve slovníku, co mi v tu chvíli projelo hlavou, ale stále máme k dobru 2 body. Ale pozor, už jen jeden a soupeř dokonce vyrovnává na 14:14. Co se to děje? My neskládáme další útok a naráz prohráváme 15:14. Na telefonu mám preventivně vyťukané číslo 155 a jdeme do příjmu. Opět nic v útoku a soupeř útočí do odkryté obrany. V hale je ticho. Snad jen venku zahřmělo a míč letí, letí …………………………...AUT! UF. Žijeme a po dvou dobrých obranách útočí Honza Mrověc přes dvoje teče Olomouce na vítězný bod. Olomouc padá k zemi a my vyskakujeme radostí. Kluci křepčí, rodiče tleskají, já mažu 155 a spolu s vedením a týmem si jdeme zařvat vítězný pokřik. Na palubě se opět tančí a my sedíme zase na té hrušce. Doufám, že ještě dlouho.

Za měsíc se snad bude hrát ve Frýdku-Místku a my se potkáme i s hráči Green Volley, kteří se bez porážky opět probojovali do elitní skupiny.

Takže hodně další píle a výsledky přijdou.

Radovan Podola

trenér

Další fotky naleznete zde.