A je to tady, konečně se po roce opět rozběhly soutěže. Tímto víkendem oficiálně odstartovaly soutěže Českého volejbalového svazu a jako první začala rozstřelem Extraliga kadetů. Poslední dva ročníky se neodehrály, a tak nasazení do skupin podle odehraných zápasů před třemi lety nemuselo vůbec odpovídat realitě, a podle výsledků to tak i vypadá. Například z naší skupiny nakonec postupuje do druhé pětky tým Proseku a Znojmo, které prohrálo jediný zápas (dokonce Prosek porazilo) pokračuje sezonu až v poslední skupině. A teď už k nám.

Tříletá kadetská kategorie je, dle mého názoru, prostě paskvil, který nemá obdoby. V jedné kategorii, pro vrcholový volejbal zásadní, se tak střetávají dva „nároďáky“ (jsou tvořeny vždy po dvou letech) a tak se může stát, že žáci, kteří přicházejí ze starších žáků a jsou v reprezentaci, nemají místo v kadetském extraligovém týmu. Tříletá kategorie způsobuje i další problémy, protože fyzická vyspělost hráčů i jejich dovednostní schopnosti mají obrovský rozptyl a pokud netrpíte nedostatkem hráčů, jste nuceni tvořit více tréninkových skupin a veškeré náklady jako jsou haly, vybavení, trenéři, soutěže platit vícekrát. I z tohoto důvodu musíme na začátku sezóny řešit spoustu věcí navíc.

Teprve dnes se nám podařilo zajistit haly tak, abychom mohli normálně trénovat, ale ještě nás čeká boj o kvalitní trenéry a samozřejmě zajištění dodatečného finančního balíku (další peníze, které díky posunuté věkové kategorizaci potřebujeme).

Jako štěstí v neštěstí se tak jeví situace v jiných klubech, které při jejich nedostatku kvalitních hráčů, nás žádají o hostování a my jim rádi vycházíme vstříc. Takhle například Kuba Jonszta (ročník 2006), jako hostující, odehrál v základu zápasy, přičemž u nás by se na hřiště neměl šanci podívat. I tohle však přináší určitá rizika a to například v tom, že v případě onemocnění nebo zranění našich hráčů nemáme kam sáhnout pro doplnění.

Na rozhodovací turnaj do Brna jsme měli vyrazit v sestavě: nahrávači - Ondra Poštulka, Kuba Nikel, univerzálové – Honza Mrověc, Kuba Jetmar, blokaři – Fila Častečka, Taďa Plewa a Adam Graffy, smečaři – Ríša Struška, Dan Fabikovič a Honza Hrnčárek, na liberu měl všechno jistit Štěpán Míček. Těsně před odjezdem však došlo k tomu, že Fila z důvodu nemoci a Tadeáš z důvodu zranění odpadli (pátek 22:00 večer/sobota 5:45 ráno) a tak jsme dojeli bez nich.

V prvním zápase bylo vidět, že Dan s Ríšou jsou ještě na písku, protože se teprve před dvěma týdny vrátili z ME U18 v beachvolejbalu a ostatní spoléhali na to, že je utáhnou. Tím, že jsme měli jen jednoho blokaře, jsme celý zápas hledali optimální sestavu, ve které by hra alespoň trošku fungovala. Prosek hrál velmi dobře, s větším nasazením než my, a zaslouženě nás porazil 3:1. Tím jsme na sebe hned po prvním zápase vytvořili obrovský tlak, protože po výhře Znojma nad Prosekem 3:2 nás jakékoliv zaváhání odsuzovalo po rozstřelu do poslední skupiny. Sestava, kterou jsme zvolili proti Znojmu se nakonec ukázala jako správná, a i díky prohození Dana s Ríšou na smečařských pozicích nám to začalo fungovat lépe. Ruku v ruce tentokrát se správným nasazením se začalo zvedat i sebevědomí a tomu odpovídala i předvedená hra. Nemyslím si, že Znojmo hrálo hůř než proti Proseku, ale kluci zahráli o poznání lépe než první zápas a díky koncentrovanému výkonu jsme vyhráli 3:0. Do druhého dne jsme tedy vstupovali spolu s Prosekem do první čtyřky, ale nesli jsme si započítanou porážku 1:3.

S ohledem na velmi silné Brno ve druhé skupině a překvapivě dobře hrající Opavu jsme věděli, že pokud chceme uspět (postup do 1. nebo 2. skupiny po rozřazení) budeme muset v dané sestavě předvést výkon na hranici našich možností. To se nám nakonec podařilo, v zápase s Brnem jsme první dva sety podali naprosto koncentrovaný a bezchybný výkon a tlakem donutili Brno ke hře na maximální riziko, které přinášelo spoustu chyb. Ve třetím setu už šla koncentrace dolů a Brno nás od začátku přehrávalo. Za stavu 12:20 nám pomohla neskutečná série Honzy Mrověce na podání, který tak jako správný kapitán zavelel k fantastickému obratu. I když jsme čelili setbolům, tak nastartované sebevědomí a víra ve zvrat nás dotáhla k výhře 3:0. Jak se nakonec ukázalo, tento set měl cenu zlata. V posledním zápase jsme zvládli udržet na distanc nepříjemnou obavu a vítězství 3:0 nám tak zajišťovalo jistotu účasti v první nebo druhé skupině. Tím, že zápas mezi Brnem a Prosekem skončil 3:1 pro Brno, jsme nakonec ve velmi vyrovnané rozřazovací skupině slavili 1. místo.

Chtěl bych poděkovat klukům, hlavně těm mladším z lavičky, kteří normálně nehrají, jak to zvládli, a samozřejmě trenérům Radku Podolovi a Vlastíkovi Fabikovičovi a našim věrným divákům, kteří se na nás jezdí dívat a fandit. Týmovým výkonem jsme zvládli víkend, který byl jak na houpačce a těšíme se na pokračování sezony, které nás letos snad nemine.

Michal Provazník