Loňský první titul v kadetské kategorii byl svým způsobem i čekaný, protože jsem si jistý, že síla tohoto kolektivu by se projevila ziskem nějaké medaile již v covidových letech. Našim primárním cílem není získávat tituly, ale snažit se vychovat hráče pro extraligu a posunout všechny na maximální možnou úroveň, ať je to kraj, 1. liga, extraliga či národní tým. Přesto, nebo i právě díky tomu, jsme si loni jako cíl vytýčili zlato. K němu také směřovala celoroční příprava a my chtěli klukům a okolí ukázat, že jejich dřina má smysl. To se povedlo a nebojím se říct, že jsme všechny převálcovali, byť jsme na hřiště poslali postupně všechny hráče, byla jasně daná základní sestava.

Letos to bylo celé jinak. Úspěšní hráči z loňské sezony se rozdělili na dvě skupiny, z nichž jedna volejbal upozadila a po vrcholu upřednostnila nesportovní budoucnost (primárně vzdělání směrem k vysoké škole), druhá, která si sport zvolila jako svoji budoucnost. Tahle skupina dostala možnost se rozvíjet především v 1.lize mužů a většina z nich již nakukovala i do extraligového týmu. Mládežnické soutěže šly stranou a byly pro ně doplňkem. Nevím, kdo mi vlastně celou sezonu dělal větší radost, zda mladíci s extraligovým potenciálem a překvapivým 1. místem v 1. lize po základní části nebo kluci, kterým nebyly parametry z hůry dány a oni přesto bojovali celou sezonu v první skupině Extraligy U20, aniž by ji jednou jedinkrát opustili. Obě skupiny hrály v průběhu sezony na svých maximálních schopnostech a dělaly celému klubu Blue Volley Ostrava obrovskou radost.

Vrcholy sezony, letos nešťastně naplánované do období maturit (kategorie EX-U22 a EX-U20), byly u nás ovlivněny přípravou a vlastní maturitou, a tak poslední dva měsíce před těmito akcemi jsme poprvé zažívali velkou fluktuaci a neúčast na trénincích. V plné síle jsme se v podstatě sešli týden před finálovým turnajem. Sám jsem byl zvědavý, jak se s tím kluci popasují, zda se podaří propojit obě skupiny tak, aby vznikl jeden tým, který bude držet spolu. Díky všem klukům, rodičům a lidem okolo týmu se to podařilo lépe, než jsem si uměl představit. To, jak kluci přijali svoje role, jak se postavili k práci, hraní a popřípadě fandění na lavičce, to, jak byl každý z nich připraven kdykoliv naskočit a pomoci týmu, bylo úžasné sledovat. Na tomto titulu, na jeho obhajobě, se podíleli všichni, a to je to nejlepší.

Ještě jednou obrovská gratulace všem, kteří jakýmkoliv způsobem přiložili ruku k dílu, protože obhajoba je vždy těžší než první vítězství. Vždycky se budu těšit ať na spolupráci či pouhá setkání s každým z nich. Pánové díky.

Michal Provazník