​Po individuálním titulu Míši Přibyla z MČR U20 jsem byl zvědavý, jak kluci dopadnou na víkendovém MČR U22. Přece jen už nebyli tolik na písku, protože se od srpna připravují s A týmem Black Volley Beskydy. Mistrovství republiky měli slíbené proto, že se konalo v Opavě, a že sezona byla krátká, tak že si toho moc na písku nezahráli. Domácí prostředí a divoká karta, kterou dostali na mezinárodním turnaji Brno Beach Pro 2023 vytvářela na kluky i nějaký tlak. Zvládli to ale na výbornou.

V kvalifikaci na turnaji Brno Beach Pro sice prohráli hned v prvním zápase, ale vlastní výkon nebyl tak špatný. Soupeře, který nakonec do hlavní soutěže postoupil, ve většině zápasů přehrávali. Prohra tak nešla na úkor jejich volejbalového umění, ale zápasovým zkušenostem, či spíše hernímu sebevědomí a víry ve vítězství. Protože strávili poslední tři týdny přípravou s šestkovým týmem byla tohle jediná možnost a neskutečně důležitá. Na samotném Mistrovství ČR setak potýkali nejenom s fyzickou únavou z kondiční přípravy, ale také z nerozehraností a minimem odehraných beachvolejbalových soutěžních zápasů. Jejich volejbalové parametry a umění převyšovaly většinu týmů v soutěži a otázkou zůstávalo, jak se vyrovnají z mého pohledu, s několika málo opravdovými beachvolejbalovými dvojicemi.

První zápas nebyl skutečnou prověrkou, ale druhý už měl napovědět jaké ambice můžou kluci mít. V utkání s dvojicí Beran/Pohl tahali nejdříve za delší konec, vypadalo to, že bez jakýchkoliv problémů postoupí již po dvou zápasech do dalšího dne. V koncovce druhého setu a v tie breaku se kluci začali na hřišti chovat stejně jako dva dny předtím v Brně. Strach z vítězství, opatrná hra a čekání na chybu soupeře „překvapivě“ k vítězství nevedly. Po tomto zápase jsem na ně snad poprvé při hodnocení zvýšil hlas, abychom si vysvětlili, že takhle úspěšní nebudou. Očividně to zabralo a dva zápasy v opravách byly již jednoznačnou záležitostí. Postup do neděle dokonán.

Neděli museli začít beze mě, protože jsem měl povinnosti na antukovém turnaji s A týmem mužů, ale očividně si sobotní proslov vzali kluci k srdci, řídili se taktikou a probojovali se do semifinále.

V semifinále je čekala odveta s dvojicí Beran/Pohl, která překvapivě vyřadila nasazené jedničky a největší favority turnaje dvojici Kůrka/Oliva. Úkol zněl jasně, nečekat na chyby soupeře, a jít si balony dohrát. Jednoznačné vítězství 2:0 a finále bylo naše.

Finálový zápas byl odvetou za loňské republikové semifinále, kdy jsme klukům ze Strahova podlehli 2:1. Posun našich hráčů za ten rok byl dle mého výraznější a věřil jsem, že na vítězství máme. Tak to taky celý první set a v druhém až do zranění Kryštofa Olivy vypadalo. Bohužel, po medical time, kluci neudrželi koncentraci a nezvládli koncovku druhého setu. Hrát proti zraněnému či nějak handicapovanému soupeři není jednoduché, do hlav se vkrádají různé myšlenky, a soupeřům může adrenalin paradoxně prospět. Přesto, jsme to měli zvládnout, protože tie break je vždy ošemetný. V tie breaku kluci hráli až do stavu 10:5 opět výborně, ale pak přišel zase strach o vítězství. 12:8, 14:11, 14:14 a drama bylo na světě. Poslední dva míče jsme ale zvládli a kluci, myslím si, že zaslouženě získali titul Mistr ČR U22.

I v tak krátké sezoně, de facto ani ne se dvěma měsíci na písku, kluci ukázali všem škarohlídům, že volejbal a beachvolejbal nejsou rozdílné sporty, a pokud někoho baví, lze je bez problémů dělat v mládeži společně. Rozhodnutí o tom, kterému se budou věnovat více by mělo být vázáno na okamžik nástupu na profesionální kariéru v jednom či druhém sportu. Věřím, že kluci titul oslavili a v pondělí 28. srpna uvidíme, zda se dostanou na MČR dospělých, či se opětovně vrátí do přípravy A týmu Black Volley Beskydy.

Michal Provazník

trenér